Dva hlavní směry světového zednářství
Obecně lze zednářství rozdělit do dvou hlavních směrů – anglosaského (regulárního) a kontinentálního (liberálního).
Anglosaské zednářství
Tento směr má své centrum v Velké sjednocené lóži Anglie (UGLE) a jeho představitelem v České republice je Velká lóže České republiky. Anglosaské zednářství se vyznačuje konzervativním přístupem, důrazem na víru v nejvyšší bytost, přísným dodržováním tradice a orientace na charitu.
Kontinentální zednářství
Druhou větev tvoří zednářství kontinentální, které vzniklo především ve Francii a postupně se rozšířilo do mnoha zemí Evropy i světa. Tento směr je otevřenější filozofickým otázkám, humanismu a svobodě svědomí. Lóže často přijímají členy bez ohledu na jejich vyznání a v některých případech i ženy, i když naše poslušnost zůstává čistě mužská.
Velká lóže zemí Českých
Velká lóže zemí Českých je čistě mužskou obediencí, jejíž kořeny sahají k francouzskému svobodnému zednářství. Naše tradice je spjata s kontinenty, kde se svobodné zednářství stalo nejen cestou k osobnímu růstu, ale i prostředkem k šíření osvícenství, svobody a vzdělanosti.
Naším vzorem je mimo jiné Grande Loge de France (GLdF) – jedna z nejpočetnějších a nejvýznamnějších francouzských obediencí, která pracuje výhradně ve Skotském starém a přijatém ritu.
My sami se hlásíme k kontinentálnímu zednářství, které chápe svobodné zednářství jako živou filozofii rozvoje člověka a společnosti, ne pouze jako tradici či rituál.
Skotský starý a přijatý ritus
Ritus, ve kterém naše lóže pracují, je Skotský starý a přijatý ritus (francouzsky Rite Écossais Ancien et Accepté), zkráceně S.S.P.R. nebo A.A.S.R.
Jedná se o nejrozšířenější ritus na světě a jeho struktura tvoří 33 symbolických stupňů, z nichž první tři – učedník, tovaryš a mistr – představují základní zednářské zasvěcení. Vyšší stupně pak rozvíjejí filozofické, morální a duchovní principy obsažené v těchto základech.
Skotský ritus je hluboce symbolický a zaměřuje se na vnitřní práci člověka na sobě samém. Každý stupeň představuje určitý krok na cestě sebepoznání, morální očisty a pochopení univerzálních principů dobra, spravedlnosti a bratrství.
Zednář zde není pouze účastníkem obřadu, ale i stavitelem vlastního chrámu ducha – pomalu, kámen po kameni, buduje svůj charakter, poznání i moudrost.
Právě tato vnitřní cesta poznání je tím, co činí Skotský ritus tak inspirativním a nadčasovým. Nesoustředí se na vnější dogmata, ale vede bratra k pochopení hlubších principů lidské existence a k naplnění motta, které se nese celou zednářskou tradicí – poznat sebe, abych mohl poznat svět.
Jednota v rozmanitosti
Zednářství nemá jednu tvář. Jeho síla spočívá v tom, že dokáže spojovat různé cesty, tradice i symboly v jednotu, která překračuje hranice národů, náboženství i přesvědčení.
Každý ritus, každý směr a každá lóže jsou jinou podobou téhož úsilí – usilovat o světlo, o vnitřní řád a o lepší svět.
A právě v této různorodosti se odráží i krása svobodného zednářství: že ač každý kráčí svou cestou, všichni směřujeme k jednomu cíli – k pravdě, moudrosti a bratrství.
