Skotský ritus starý a přijatý (anglicky Ancient and Accepted Scottish Rite, francouzsky Rite Ecossais Ancien et Accepté, španělsky Rito Escocés Antiguo y Aceptado, německy Der alte und angenommene scottische Ritus) patří mezi nejrozšířenější rity na světě. V oblibě jsou zejména jeho vyšší stupně.
Charakteristika ritu
Skotský ritus bývá charakterizován jako iniciační a tradiční ritus, který přijímá bratry od prvního do třicátého třetího a posledního stupně postupně podle jejich pokroků a tak, jak se zvyšuje jejich vzdělávání.
Jak z definice vyplývá, klade důraz na adjektiva „iniciační", čímž zdůrazňuje udělení každého stupně zasvěcením, a „tradiční", čímž se odvolává na dávné tradice a poslání celého řádu.
Ritus je dále charakteristický tím, že své adepty vede k rozsáhlé a hluboké práci na sobě samých, což je způsobeno poměrně vysokým počtem stupňů. Každý stupeň si žádá, aby se do něj zednář sám zasvětil a pronikl do jeho skrytého významu prostřednictvím toho, co je mu během iniciace zjeveno či sděleno. Mocnosti (symbolické i vyšších stupňů), které v tomto ritu pracují, se ve své zednářské práci zaměřují především na individualitu a osobnost člověka–zednáře.
Struktura ritu
Zde uvádíme přehlednou tabulku všech stupňů Skotského ritu starého a přijatého. Je nutno předeslat, že v jiné literatuře je možné objevit více či méně odlišné názvy některých stupňů. Je to dáno především tím, že různí překladatelé překládají z různých jazyků některé výrazy rozdílně. Kromě toho se mnohé stupně ještě před vznikem ritu na různých místech zejména západní Evropy vyskytovaly pod odlišnými názvy.
1 |
Učeň |
4 |
Tajný mistr |
9 |
Mistr vyvolený devíti |
12 |
Velký mistr architekt |
15 |
Rytíř východu a meče |
20 |
Ctihodný mistr všech regulérních lóží |
23 |
Představený svatostánku |
V každém stupni lze pracovat a pro každý stupeň tudíž existuje chrám se svým vybavením a patřičné rituály. Velký počet stupňů Skotského ritu samozřejmě nedovoluje prakticky pracovat ve všech. Kromě toho iniciační obsah jednotlivých stupňů i tříd není stejně obsáhlý; jsou stupně, které oproti ostatním tvoří vrcholy a jiné, které jsou chudší. Proto se běžně pracuje jen v těch nejdůležitějších a na zasvěcencích je, aby si sami prostudovali a pronikli do smyslu zbylých stupňů. Totéž platí i pro iniciace: bratři jsou zasvěcováni zhruba do deseti až dvanácti z celkového počtu stupňů, přičemž obsah zasvěcení do ostatních je jim pouze ústně sdělen.
Ve Skotském ritu jsou z vyšších stupňů adepti nejčastěji zasvěcováni do 4., 12., 13., 14., 18., 28., 30., 31., 32. a 33. stupně. Nejvyšší rady mají pravomoc stanovit, do kterých dalších stupňů je nutné postoupit iniciací a které jsou sdělovány pouze ústně.
Běžné evropské schéma lóží Skotského ritu tvoří:
Lóže vyšších stupňů uvedené pod body 2. až 4. včetně tří posledních stupňů jsou spravovány jurisdikcemi Skotského ritu.
Všechny druhy lóží vyšších stupňů jsou permanentními dílnami, které se pravidelně scházejí (obvykle jednou za jeden až dva měsíce).
Dílny 31., 32. a 33. stupně se obecně nazývají administrativními stupni a nebývají permanentními lóžemi; scházejí se nejčastěji pouze na svolání nejvyšší radou a to zejména při příležitosti zasvěcení do některého z těchto stupňů. Jejich práce řídí přímo velcí hodnostáři nejvyšší rady.
Nejvyšší rada
V čele ritu stojí tzv. nejvyšší rada. Je tvořena nejméně devíti, nejvíce třiceti třemi členy, kteří jsou doživotně kooptováni z řad zasvěcenců třiatřicátého stupně. V jejím čele je hodnostář s titulem Svrchovaný velký komandér.
Nejvyšší rada Skotského ritu uděluje všechny vyšší stupně počínaje čtvrtým a konče třicátým třetím nominací, po níž teprve může následovat iniciace. Rozhoduje o ustavení dílen všech vyšších stupňů, ustavuje jejich kolegia hodnostářů a vykonává inspekci jejích prací (dvě poslední pravomoce může dočasně delegovat na kteréhokoli zasvěcence posledního stupně). Jako jediná vydává oficiální stanoviska jurisdikce a ritu navenek v rámci svého teritoria. Ve své jurisdikci má veškerou zákonodárnou i výkonnou pravomoc. Nejvyšší soudní moc je zpravidla delegována na dílnu 31. stupně, rada si ale může ponechat právo suspenzivního veta.
Rada dále schvaluje znění všech rituálů, podle nichž její lóže pracují. Kromě toho určuje, ve kterých stupních ritu jsou dílny povinny pracovat a do kterých zasvěcovat. Rozhoduje o udělení čestného členství v radě, kooptuje nové členy, svolává dílny tří posledních stupňů a řídí jejich práce.
Pokud se zednář, zasvěcenec vyšších stupňů dopustí, prohřešku proti ritu nebo jeho administrativě, může ho rada potrestat na určitou dobu zákazem vstupu do lóží všech stupňů, jichž je držitelem. V krajním případě může rada stupeň odebrat; tato praxe se ale příliš často neděje.
Radu reprezentuje její svrchovaný velký komandér, v jeho nepřítomnosti zastupující velký komandér. Tito dva mají také právo (zastupující pouze při absenci svrchovaného) svolat radu k řádnému rituálnímu zasedání.
Nejvyšší rada je orgánem kolektivního rozhodování. Žádný z jejích členů si nemůže bez jejího souhlasu a nebo pověření osobovat právo zastupovat ji v jakékoli konkrétní záležitosti.
Nejvyšší rady se často deklarují za „jediné strážkyně a uchovatelky ritu". Z tohoto titulu jsou oprávněny vyjadřovat se k ritu a rituálům od prvních tří stupňů, které jsou jinak spravovány symbolickými lóžemi respektive obediencemi. Toto jejich právo ovšem v žádném případě nenarušuje svrchovanost obediencí, které spravují modré stupně pouze z hlediska administrativního. Jurisdikce Skotského ritu a symbolické obedience jsou administrativně zcela odděleny; jejich vzájemná provázanost je dána jednak prostřednictvím jejich členů a za druhé ritem, který mají společný.
